O NÁS DVOU Vyprávění Heriett
Jsme dvě leonbergří slečny. Nerozlučné kamarádky a vynikající společnice ve vymýšlení nejrozmanitějších lumpáren a lumpárniček, kterými bychom potěšily své páníčky. Kupodivu ne vždy jsou páníčci z našich nápadů unešeni. Tak třeba, vymyslíme úžasnou hru na zahrabávání a hledání pokladů a pěkně po celé zahradě, ať to má šťávu. No a panička místo aby se vydováděla, nejen, že neocenila naši vynalézavost, ale ještě se tvářila docela naštvaně a dokonce nám vyhubovala. Jeden se prostě nezavděčí! 
Nebo páníček, vyložil z dodávky spoustu zajímavých věcí a všelijakého nářadí a odjel do myčky. Fakt véélká hromada! A protože jsme ho chtěli potěšit a překvapit, všechno jsme poctivě roztřídily. Byla toho plná zahrada. No, přiznám se, pár věcí nás zaujalo poněkud víc a tak "trošku" jsme je rozkousaly a co se dalo rozcupovaly. Bylo to silnější než my. A zase žádný vděk ! Vždyť si aspoň může koupit úplně nové, ne?
Ale jinak nám ten život krásně plyne v pohodě s našimi dvounožci. Celá naše smečka čítá mě Heriett, Anabelu, paničku Hanu a páníčka Karla a ještě velké klučičí dvounožce Honzu a Káju, vlastně už chlapiska a s těma bývá fakt velká psina ! Třeba když si dáme s klukama a páníkem fotbálek, to jsme k neutahání, pak se přidá i panička a to je teprve rodeo. Nevím, čím to je, ale vždycky jsou dřív unaveni než my. Tak kdo vyhrál?! Anebo v létě, když Anabel nenápadně "jakoby uklouzne" a skočí do bazénu, dá si s klukama vodní pólo. Já vodu moc nemusím, tak to raděj jistím z terasy jako rozhodčí. Nerada chodím urousaná!
Do naší smečky také patří dvě kočky, Zuzanka a Cairinka a kocour Karlík. Trošku na ně žárlíme, když se jim páníci také věnují. Ale je pravda, že když se narodila koťata, tak jsem je poctivě hlídala u pelíšku a dokonce jsem si jedno odnesla jen pro sebe! Samozřejmě k pomazlení. Ale to se nikomu nelíbilo. Jinak s nima tak trochu i kamarádíme.
Pak také nějaké výstavy. Kámoška Anabel je moc v lásce nemá, strašně se tam nudí. Já si je naopak užívám. Celý den pozornost jen pro mě, pak trochu toho předvedení, to už myslím dost umím a úspěchy se také už dostavily. Vidím to na páníčcích, jak radostí křepčí a z toho mám zase radost já a tak se radujeme navzájem! Sice nechápu, co se jim na těch pohárech tolik líbí? Žrát se to nedá, ani to moc nevoní, no ale když jim to dělá takovou radost, tak proč ne. Mě spíš potěší kus sušených plící, nebo takhle jatýrka, to je pochoutka! Pohárů jsem nasbírala už celou řadu. Za loňskou sezonu 12, nejen z česka, ale třeba i ze švýcarské klubové výstavy. Také jsem už i BOB, CAC, res.CAC, CACIB i res.CACIB a co já vím. Hlavně, že je vždycky pohoda a legrace a potkám tam spoustu dalších leonů, něco pokecáme a pak mám co vyprávět Anabel. Někdy se potkáme i s mým přeslavným bráškou Hakunou, hlavně v zahraničí, protože bydlí v Belgii. Se sestřičkou Husarkou se vidíme hodně často a to je moc prima, někdy na sebe trošičku vrčákujeme, ale to jen aby řeč nestála. Páníčci se také rádi setkávají s ostatními milovníky leonků a je nám všem moc fajn.
Tak to jsme my, celý klan Novotných
